Jak se mění společenstva drobných savců v krajině střední Evropy?
Malé druhy býložravých, zrnožravých a hmyzožravých savců představují významnou součást suchozemských ekosystémů. Hrají zásadní roli jako kořist pro predátory a rovněž ovlivňují strukturu vegetace, zejména lesních porostů. Rozšíření drobných savců a dynamika jejich populací podléhají vlivu rozmístění dostupných zdrojů, úkrytů i výskytu jedinců téhož druhu.
Dlouhodobá dynamika populací drobných savců náleží mezi dlouhodobě studovaná témata populační ekologie. Přesto ale stále nevíme mnoho o vlivu faktorů prostředí na tuto dynamiku. Jan Riegert a František Sedláček z Přírodovědecké fakulty Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích a jejich spolupracovníci ve své nové studii analyzovali dlouhodobé údaje o společenstvech drobných savců střední Evropy. Zaměřili se na obyvatele dvou lesních biotopů, které se podstatně liší ve své struktuře, sukcesním vývoji a typu hospodaření – mladé smrkové plantáže a dospělé porosty buků.
Výsledky výzkumu ukázaly, že společenstva drobných savců jsou obecně bohatší v mladých plantážích smrků. Ve smrkových plantážích se během sledovaného období zvyšoval počet norníků rudých (Myodes glareolus) a myšic lesních (Apodemus flavicollis), zatímco klesal počet rejsků obecných (Sorex araneus). U populace norníka a myšice byly zjištěny 3-5 leté populační cykly. U hraboše mokřadního ani rejska obecného nebyly pravidelné cykly prokázány. Příčinou změn byl podle všeho vývoj lesního porostu a hospodaření. Společenstva drobných savců ve vzrostlých bučinách se během sledovaného období výrazně neměnila. Autoři studie dospěli k závěru, že faktory prostředí výrazně působí na strukturu a dynamiku společenstev drobných savců ve střední Evropě.
Kontakt: Mgr. Jan Riegert, Ph.D. (honza at riegert.cz)
