Ukládání uhlíku vysazenými stromy v hlavním městě Nepálu Káthmándú
V dnešní době panují velké obavy z nárůstu obsahu oxidu uhličitého v atmosféře. V souvislosti s tím si získávají na popularitě takzvané propady uhlíku. To jsou přírodní nebo umělé rezervoáry, v nichž se uhlík hromadí a rovněž ukládá, buď dočasně, nebo i dlouhodobě. V propadech uhlíku přitom probíhají procesy, při němž dochází k vázání atmosférického uhlíku, takzvané sekvestraci. Zásadní význam mají přírodní propady uhlíku, které jsou obvykle mnohem větší než propady umělé. Jde především o oceán, kde se uhlík ukládá prostřednictvím chemických a biologických procesů, a pak o suchozemské rostliny, které ukládají uhlík fotosyntézou.
Naše poznání procesů a souvislostí ukládání uhlíku rostlinami je teprve v počátcích. Sujan Balami z Přírodovědecké fakulty Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích a jeho spolupracovníci studovali ukládání uhlíku stromy vysazených lesních porostů v přibližně 40 let staré Korunovační zahradě v Káthmándú, hlavním městě Nepálu. Výzkum probíhal na 41 čtvercích 20 krát 20 metrů, které zahrnovaly 3 horizontální patra lesního porostu. Vědci odhadovali množství uloženého uhlíku v biomase stromů.
Studovaný lesní porost v zahradě města Káthmándú obsahuje asi 196 tun uhlíku na hektar. Dominantními dřevinami v porostu jsou skořicovník kafrovník (Cinnamomum camphora) a vrba babylónská (Salix babylonica). Ze studovaných dřevin ukládá nejvíce uhlíku korymbie citroníková (Corymbia citriodora), dříve známá jako blahovičník citroníkový (Eucalyptus citriodora). Biomasa korymbie obsahuje asi 55 tun uhlíku na hektar porostu a korymbie ukládá uhlík rychlostí 1,33 tuny na hektar za rok. Podle výsledků studie jsou pro sekvestraci uhlíku v daných podmínkách nejlepšími dřevinami pro pěstování korymbie citroníková, vrba babylónská a borovice dlouholistá (Pinus roxburghii).
Kontakt: Sujan Balami, MSc. (balamisujan at gmail.com)