Stopování evoluce chladnomilných čmeláků horských
Když na Zemi panuje doba ledová, tak se druhy přizpůsobené na chlad šíří na rozsáhlá území. V dobách meziledových, kdy se oteplí, tak tyto druhy zase ustupují. Stahují se do vyšších nadmořských výšek, tedy do hor, a pak také k vyšším zeměpisným šířkám, čili směrem k pólu. Přitom zřejmě dochází k evolučním změnám i ke vznikům nových druhů. Výsledkem těchto procesů bývá zajímavé rozšíření chladnomilných živočichů i rostlin, které dnes fascinuje vědce.
Týká se to i čmeláků z okruhu čmeláka horského (Bombus monticola), jejichž evoluční historii s týmem kolegů studoval Paolo Biella z Přírodovědecké fakulty Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích a Biologického centra AV ČR. Tito čmeláci jsou dnes k vidění ve většině evropských hor, od Pyrenejí a Alp, až po Skandinávii a vrchoviny v Anglii či Skotsku. Vědci zpracovali taxonomickou analýzu těchto čmeláků, založenou na mitochondriální i jaderné DNA, a znacích ekologických, biochemických i morfologických.
Z výsledků analýz vyplývá, že se znaky čmeláků této skupiny nejvíce odlišily mezi čmeláky jihoevropských pohoří a čmeláky Arktidy. Autoři studie navrhují, že by se tito čmeláci měli dělit na tři druhy: Bombus konradini, Bombus monticola a Bombus lapponicus, plus větší počet poddruhů. Jejich výzkum rovněž potvrzuje hypotézu, podle které mohou u chladnomilných organismů vznikat nové druhy i v období oteplení po konci doby ledové, kdy dochází k ústupu a zmenšování areálů těchto druhů.
Kontakt: Paolo Biella (paolo.biella at entu.cas.cz)
