Společenstva rostlin, srážky a půda v brazilském sezónním tropickém lese
Pro výzkum ekologie společenstev rostlin jsou zásadním tématem znaky jednotlivých druhů, a to, jak tyto znaky odpovídají na změny podmínek prostředí. Pokud se nám podaří plně objasnit vztahy mezi znaky rostliny a jejich prostředím, tak by nám to mělo usnadnit předpovídat změny společenstev, k nimž dochází v důsledku přirozených i lidmi vyvolaných procesů v prostředí. Vztahy mezi znaky rostlin a prostředím jsou ale složité a celou situaci ještě komplikují disturbance, čili narušení společenstev, ať už přirozené anebo způsobené lidmi. Naše povědomí o vzájemných vztazích mezi podmínkami prostředí a narušováním, a jejich souvislostech se znaky rostlin, jsou ale ještě příliš omezené na to, abychom mohli věrohodně předpovídat vývoj společenstev.
Julia Sfair z Přírodovědecké fakulty Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích se svými kolegy prozkoumala vztahy mezi znaky rostlin, podmínkami prostředí a složením společenstev rostlin v kombinaci s narušováním prostředí v důsledku lidské činnosti v brazilské vegetaci zvané Caatinga. Jde o suchomilnou tropickou vegetaci s keři a nízkými stromy, která roste ve vnitrozemí severovýchodní Brazílie. Výzkum proběhl na vybraných místech národního parku Catimbau, jednoho z mála chráněných území, která jsou porostlá Caatingou.
Výsledky jejich výzkumu odhalily, že se početnost rostlin konkrétních druhů mění především v závislosti na srážkách a úživnosti půdy. Druhy se podobnými kombinacemi znaků mají přitom tendenci reagovat na prostředí podobně. Badatelé zjistili, že se u druhů rostlin ve vegetaci Caatingy objevují různé ekologické strategie. Jednak tam rostou druhy, které mají dřevo o nízké hustotě a měkké tlusté listy. Tyto rostliny se vyhýbají suchu tak, že v sobě uchovávají vodu. Vyskytují se hojně na místech s extrémně nízkými srážkami a zároveň relativně vysokou polní vodní kapacitou, která udává maximální množství vody, co je půda schopna trvaleji zadržet. Na místech s o něco vyššími srážkami a naopak nižší polní vodní kapacitou rostou často druhy s vysokou hustotou dřeva, které tolerují sucho. Pokud to je na relativně živinami bohatých půdách, tak mají spíše tlustší a tvrdší listy, když je to na půdách bez živin, tak mají tenčí a měkčí listy. V odpovědi na disturbance se u rostlin Caatingy kupodivu neobjevuje žádná vyhraněná ekologická strategie.
Kontakt: Julia Caram Sfair, Ph.D. (juliacaram at gmail.com)
