Socialita afrických rypošů nesouvisí s evolucí velkých mozků
O vzniku velkého mozku a také inteligence se doposud vedou spory. Jednou z často zmiňovaných hypotéz, je hypotéza sociálního mozku (anglicky social brain hypothesis). Vychází z toho, že život v sociálních skupinách je natolik náročný, že vede k intenzivnímu selekčnímu tlaku na zvyšování mozkové kapacity a tím i na zvětšování velikosti mozku. Původně se tato hypotéza vyjadřovala k evoluci inteligence u primátů, postupně ale byla rozšířena na celou řadu dalších obratlovců, včetně kytovců, šelem, netopýrů, hmyzožravců, kopytníků, rozmanitých ptáků, a také cichlid.
Radim Šumbera z Přírodovědecké fakulty Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích se stal členem mezinárodního týmu odborníků, kteří se rozhodli prověřit hypotézu sociálního mozku u afrických rypošů (čeleď Bathyergidae). U těchto pozoruhodných podzemních hlodavců se vyskytuje rozmanité sociální uspořádání, od striktně samotářských nevrlých rypošů, až po eusociální rypoše, kteří žijí ve velkých společenstvech spolupracujících jedinců. Přitom jsou si ale rypoši s různým sociálním uspořádáním vcelku podobní a mají i podobné ekologické nároky.
Badatelé analyzovali vlastnosti celkem 11 druhů rypošů. Z výsledků jejich studie vyplývá, že mezi socialitou rypošů a jejich mozkovou kapacitou není žádný pozitivní vztah. Solitérně žijící rypoši jsou obecně větší a mají tendenci mít větší mozky. Stejně tak mají větší počet neuronů v oblasti předního mozku. Autoři studie dospěli k závěru, že v případě rypošů hypotéza sociálního mozku jednoznačně nefunguje. Jak se zdá, výzvy spojené se životem ve společenstvu rypošů nejsou takové, že by vyžadovaly zvětšení nebo zásadní přestavbu mozku rypošů. Žití ve skupinách tedy samo o sobě neznamená, že je nutné mít velké a nadmíru výkonné mozky.
Kontakt: doc. Mgr. Radim Šumbera, Ph.D. (sumbera at prf.jcu.cz)
