Původ a evoluční historie bekyně velkohlavé
Neblaze proslulá můra bekyně velkohlavá (Lymantria dispar) je jedním z nejvíce obávaných lesních škůdců. Snadno se šíří a způsobuje děsivé škody. Zároveň jde o invazní druh, který se šíří díky lidským aktivitám. Bývá považována za nejvíce nákladného škůdce lesů v historii. Jen ve Spojených státech a Kanadě ročně vynakládají desítky milionů dolarů, aby bekyně udrželi v rozumných mezích. Tím ale vznikají další škody, protože programy kontroly bekyně velkohlavé mají značný negativní dopad na přírodu, především na místní druhy motýlů, které nejsou cílem těchto zásahů.
Michal Rindoš z Přírodovědecké fakulty Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích a Biologického centra AV ČRse svými kolegy v mezinárodním týmu zrekonstruovali globální fylogeografii bekyně velkohlavé. Použili k tomu molekulární data založená na mitochondriálních a jaderných genech. Do své analýzy zahrnuli populace bekyní nejenom z biogeografických oblastí, kde je tento druh původní, ale i z oblastí, kde byl zavlečen lidskou činnosti. Jejich snahou bylo pokrýt vnitrodruhovou variabilitu bekyně, odhalit mezi populacemi případné kryptické druhy a vyjasnit vztahy mezi hlavními liniemi tohoto druhu.
Badatelé zjistili, že populace bekyně velkohlavé tvoří tři hlavní linie. Jedna z těchto linií je zakavkazská, druhá východoasijská a japonská, a třetí evropská a středoasijská. Uvedené linie přitom jen částečně odpovídají současné taxonomické koncepci tohoto druhu. Zakavkazské bekyně velkohlavé mají přitom nejvyšší diverzitu na úrovni mitochondriální DNA. To naznačuje, že by právě odtud mohly bekyně původně pocházet. Z výsledků analýz také vyplývá, že bekyni velkohlavé je evolučně nejbližší bekyně Lymantria umbrosa, která je endemitem japonského ostrova Hokkaido.
Kontakt: Mgr. Michal Rindoš (michal.rindos at gmail.com)
