Podzemní hlodavec cokor (Eospalax cansus) má unikátní Cortiho orgán
Cortiho orgán (odborně organum spirale) se nachází v přepážce hlemýždě vnitřního ucha a nese sluchové receptory, vnitřní a vnější vláskové buňky. Tyto buňky jsou schopné reagovat na zvukové vlny o různé frekvenci. Rozsah těchto vln se u různých druhů živočichů liší. Ve vláskových buňkách dochází k přeměně mechanické energie zvukových vln na elektrický signál, který pak putuje ke sluchovému nervu.
Podzemní živočichové žijí v prostředí, kde jsou oproti nadzemnímu světu odlišné akustické podmínky. Tito živočichové proto využívají zvuky o nízkých frekvencích a jsou k tomu vybaveni specifickými adaptacemi. Odborníci se adaptacemi na nízkofrekvenční zvuky dosud zabývali především ve středním uchu podzemních tvorů, zatímco adaptace vnitřního ucha jsou mnohem méně probádané. Radim Šumbera z Přírodovědecké fakulty Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích a jeho kolegové prozkoumali struktury v hlemýždi vnitřního ucha čínského podzemního hlodavce cokora Eospalax cansus, který pochází z Tibetské náhorní plošiny.
Kromě adaptací typických pro ucho podzemních hlodavců badatelé v uchu cokora objevili dva unikátní znaky. Studovaný cokor má čtvrtou řadu vnějších vláskových buněk, která se táhne podél až poloviny délky Cortiho orgánu. A Cortiho orgán cokora má konstantní šířku na více než 10 procentech své délky. Tyto rysy jsou pro Cortiho orgán neobvyklé a zřejmě jsou výsledkem adaptací sluchu cokora na podzemní život. Podle všeho souvisejí s citlivostí a rozlišovací schopností sluchu. Studovaný cokor Eospalax cansus se v tomto výzkumu ukázal jako pozoruhodný kandidát na modelový druh pro výzkumu sluchu, nejen u podzemních živočichů, ale i obecně, pro výzkum funkce vnějších vláskových buněk Cortiho orgánu.
Kontakt: doc. Mgr. Radim Šumbera, Ph.D. (sumbera at prf.jcu.cz)
