Nová sinice Nodosilinea chupicuarensis roste na starodávných památkách v Mexiku
Mnohé z cenných památek po celém světě vytvořili lidé z kamene, jako je vápenec, mramor nebo třeba pískovec. Takové památky mohou stát celé věky, jejich životnost ale v žádném případě není neomezená. Během času na ně působí rozmanité vlivy z okolního prostředí, které postupně ničí jejich strukturu a přispívají k erozi kamene, z něhož je dotyčná památka vytvořena. Nejde přitom jenom o chemické či fyzikální působení. Významnou roli v poškozování kamenných památek a artefaktů hrají biofilmy se živými organismy, které je porůstají (SAB, podle anglického subaerial biofilms).
O působení těchto biofilmů na kamenný podklad už leccos víme. Tvoří je ale celá řada extrémofilních mikroorganismů, které dovedou žít v takto náročném prostředí, a v jejich případě naše znalosti ještě dost pokulhávají. Jeffrey R. Johansen, který působí na Přírodovědecké fakultě Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích, a také na americké Univerzitě Johna Carolla v Ohiu, společně s dalšími kolegy prozkoumal biofilmy na kamenech památek archeologické lokality Cañada de la Virgen. Ta se nachází ve středním Mexiku, na území státu Guanajuato. Zdejší osídlení vybudovali lidé etnika Otomi kolem roku 530 našeho letopočtu, zřejmě záhy po zhroucení kultury Teotihuacánu.
Badatelé z těchto biofilmů izolovali sinice, které pak zhodnotili polyfázickým přístupem, tedy jejich sekvence, biochemické charakteristiky, morfologické znaky i ekologické údaje. Z výsledků analýz vyplynulo, že na zdech budov v Cañada de la Virgen roste doposud neznámý druh sinic. Dostal jméno Nodosilinea chupicuarensis. Podle badatelů jde o sinici, která preferuje zásadité prostředí, a optimálně roste při pH 9. V rodu Nodosilinea bylo doposud známo 5 druhů – jeden mořský, jeden sladkovodní a tři půdní. Nově objevený druh je tedy šestý a rovněž představuje první známý případ výskytu sinic tohoto rodu ve středním Mexiku.
Kontakt: Jeffrey R. Johansen, Ph.D. (johansen at jcu.cz)
