Nálezy pravěkých domů a sociální uspořádání tehdejších společností
V lidských společnostech je velmi důležité, kde budou manželé bydlet po svatbě. Existuje pro to soubor pravidel, která ve svém důsledku významně ovlivňují sociální organizaci. V moderních západních společnostech, ve kterých zásadní roli finanční příjem, si většina novomanželů pořizuje nové bydlení, často daleko od rodin, ze kterých pocházejí. Tyto společnosti jsou takzvaně neolokální. V tradičních společnostech je však typické, že novomanželé žijí s jednou rodin pod jednou střechou anebo ve stejné vesnici. Většinou (71 procent společností) se jedná o rodinu manžela. Tyto společnosti se nazývají patrilokální. U přibližně 11 procent společností novomanželé žijí u rodiny manželky, tedy matrilokálně.
Bydlení novomanželů zřejmě výrazně ovlivňovalo i sociální uspořádání prehistorických společností. Jejich výzkum je ale velmi komplikovaný, protože chování nezanechává v archeologickém záznamu prakticky žádné přímé stopy. Dřívější etnografické studie nicméně ukázaly, že zemědělské společnosti s matrilokálním uspořádáním mají v průměru větší domy, s podlahovou plochou přesahující 65 m2. (Jedná se o průměrnou podlahovou plochu českého dvoupokojového bytu, kterou v případně tradičních matrilokálních společností obývala mnohočlenná rodina). Tradiční patrilokální společnosti mají o něco menší domy a také menší rodiny. Velikost podlahové plochy je údaj, který lze poměrně dobře vyčíst z archeologického záznamu, protože základy obydlí se často dochovávají. Velikost domu by tedy mohla být užitečným indikátorem společenského uspořádání dávných společností. Je však otázkou, jak spolehlivým, protože velikost domu ovlivňují i jiné faktory, jako je dostupný stavební materiál nebo doba užívání.
Evoluční antropologové z Přírodovědecké fakulty JU v Českých Budějovicích spolu s archeology z Archeologického ústavu AV ČR v Praze zjišťovali, zda skutečně existuje vztah mezi pravidly bydlení novomanželů a velikostí obydlí v dané společnosti, vyjádřené průměrnou podlahovou plochou. Analyzovaly údaje o celkem 86 předindustriálních společnostech z celého světa, z nichž bylo 22 matrilokálních. Do analýz zahrnuli také způsob obživy, míru usedlosti dané společnosti a materiál používaný pro stavbu domů. Zároveň zohlednily příbuzenské vztahy mezi společnostmi, protože architektonické tradice jsou u blízkých společností často podobné.
Výsledky výzkumu potvrdily těsný vztah mezi velikostí obydlí a matrilokalitou, i když opravdu velké domy (s podlahou plochou přes 200 m2) nejsou spojené s konkrétním typem sociálního uspořádání. Velikost domu ovlivňuje také míra usedlosti: Kočovné (nejčastěji pastevecké) společnosti staví menší domy. Způsob obživy nemá na velikost domu velký vliv: I lovci-sběrači staví velké domy, pokud žijí usedle (například lovci-sběrači na severozápadním pobřeží Severní Ameriky, specializující se na lov lososů). Stavební materiál nehraje až tak významnou roli: I z méně trvanlivého materiálu lze postavit velký dům, pokud při jeho stavbě spolupracuje více lidí. Ze vztahu mezi sociálním uspořádáním a velikostí domu plyne, že z archeologických nálezů opravdu můžeme občas vytěžit zajímavé informace o tom, jak se žilo v dávných společnostech.
Hrnčíř, V., Duda, P., Šaffa, G., Květina, P., Zrzavý, J. 2020. Identifying post-marital residence patterns in prehistory: A phylogenetic comparative analysis of dwelling size. PLoS ONE 15(2): e0229363.
Kontakt: Mgr. Pavel Duda (dudapa01 at gmail.com)
