Jaký vliv má zvídavost na schopnost ptáků rozeznat dravce?
Živočichové jednoho druhu nejsou úplně stejní. Velmi často se v chování rozmanitých živočichů projevuje jejich osobnost. Typ osobnosti přitom může úzce souviset s přežíváním, úspěchem při rozmnožování, sociálním postavením, šířením nebo třeba promořením parazity. Osobnost jedince hraje velkou roli i v tom, jak si dotyčný živočich poradí při setkání s predátorem. I když jde v takovém případě o život, reakce jedinců se může značně lišit.
Jana Nácarová, Petr Veselý a Roman Fuchs z Přírodovědecké fakulty Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích testovali vliv exploračního chování, čili míry zvědavosti u běžných pěvců sýkor koňader (Parus major), pocházejících z volné přírody, na schopnost jednotlivých ptáků zhodnotit míru rizika, které představoval predátor. V těchto experimentech používali důmyslné přestavitelné dřevěné figuríny významného predátora sýkorek, krahujce obecného (Accipiter nisus), naopak zcela neškodného holuba (Columba livia f. domestica), a pak také figuríny chiméry, které představovaly kombinace těchto dvou ptáků.
Experimenty ukázaly, že méně zvědavé (slow explorers) a zvědavé (fast explorers) sýkory se v reakcích na predátora a jeho chiméry zase tak zásadně neliší. Méně zvědavé sýkorky mají ale obecně sklony být v přítomnosti kompletní figuríny dravce, tedy krahujce opatrnější. Zvědavé sýkorky mají tendenci si figurínu v experimentu důkladně prohlížet. Na druhou stranu, méně zvědavé sýkorky berou všechny figuríny, tedy krahujce i holuby, jako méně ohrožující, než jak se k nim stavějí zvědavé sýkorky. Odpovídá to dosavadním poznatkům, podle nichž jsou méně zvědavé sýkorky více obeznámené s okolím a dovedou rozeznat kompletní figuríny krahujce jako rizikové. Zároveň je méně matou figuríny chiméry, které správně vyhodnotí jako bezpečné.
Kontakt: RNDr. Petr Veselý, Ph.D. (petr-vesely at seznam.cz)
