Jaké jsou typy městské vegetace v italském Milánu?
Vegetace měst hraje stále větší roli v globální biodiverzitě i jako prostředí pro stále větší počet lidí. V roce 2050 by ve městech mělo žít zhruba 68 procent obyvatel planety. Právě vegetace měst je ale přitom v ekologickém i sociologickém výzkumu stále spíše opomíjená. Stejně tak je v mnoha městech do značné míry neznámá biodiverzita městského prostředí. Chiara Toffolo z Přírodovědecké fakulty Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích se s kolegy zaměřila na floristickou, ekologickou a funkční diverzitu typů vegetace v italském Milánu.
Soustředili se přitom na zastavěné plochy, ať už obydlené či průmyslové, vegetaci kolem silnic a cest, vegetaci v okolí železnic a železničních stanic a na vegetaci parků a zahrad. V těchto typech vegetace badatelé provedli floristický průzkum a sestavili floristickou databázi. U každé prozkoumané lokality zaznamenávali druhovou bohatost, zastoupení invazních druhů, taxonomických skupin a životních forem, funkční diverzitu, ekologické strategie, Ellenbergovy indikační hodnoty a další parametry.
V rámci studie zaznamenali celkem cca 300 druhů rostlin. Zhruba třetina z nich (34 %) představovaly invazní druhy. V řadě sledovaných parametrů excelovala vegetace železnic, například v počtu druhů nebo ve funkční diverzitě. Naopak nízké hodnoty měla nejčastěji vegetace zastavěných ploch a vegetace okolí silnic. Výsledky výzkumu ukazují, že navzdory početnému zastoupení invazních druhů je vegetace Milána diverzifikovaná, pokud jde o její ekologické funkce. Je v ní zastoupena řada vzácnějších druhů, které jsou vázány na specifické biotopy. Vegetace železnic přitom představuje významný rezervoár a refugium pro mnoho původních druhů italské flóry a podle autorů studie si zaslouží, aby byla začleněna do plánování rozvoje městské krajiny.
Kontakt: Chiara Toffolo (chiara.toffolo94 at gmail.com)
