Jak se žije rybomorkám v jezírkách na pobřežních útesech?
Mělká jezírka na skalách v příbojové zóně moří představují pozoruhodné prostředí, které často obývají zajímavě přizpůsobení živočichové. Lákají k bližšímu průzkumu odborníky i návštěvníky pobřeží, kteří prostě jen jdou kolem. V takových jezírcích bývá jenom omezený prostor k životu, v němž se mačkají rozmanití bezobratlí živočichové i ryby. To jsou prakticky ideální podmínky po parazity, v jejichž životním cyklu se střídají bezobratlí hostitelé a obratlovci. Proto se příbojová jezírka nabízejí ke studiu evoluce a speciace takových parazitů, jako jsou i rybomorky (Myxozoa), velmi zvláštní příbuzní žahavců.
Ivan Fiala z Přírodovědecké fakulty Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích a Biologického centra AV ČR a jeho spolupracovníci prozkoumali vzorky z močových měchýřů a jater pěti druhů ryb slizounů z jezírek na pobřežních útesech podél pobřeží jižní Afriky. Pomocí morfologických měření a molekulárních metod zjišťovali přítomnost, rozšíření, diverzity a míru specializace na hostitele u rybomorek rodu Ceratomyxa.
V jihoafrických slizounech objevili celkem 7 druhů rybomorek rodu Ceratomyxa. Představují pestrou skupinu blízce příbuzných druhů, která v současnosti podstupuje rychlou evoluci. U slizounů se vyskytují až překvapivě často, nejsou příliš vybíravé, pokud jde o hostitele a v řadě případů dochází k současné infekci více těchto druhů zároveň. Populační struktury rybích hostitelů a rybomorek se překrývají a velmi pravděpodobně je ovlivňují podobné bariéry v prostředí. Specificita rybího hostitele má na populační strukturu rybomorek jen malý vliv, mnohem více ji zřejmě ovlivňuje výběr biotopů jejich bezobratlých hostitelů, a také průběh výměny vody v jezírcích, který úzce souvisí s šířením rybomorek.
Kontakt: RNDr. Ivan Fiala, Ph.D. (fiala at paru.cas.cz)
