Fylogeneze a patologie hlístic ze skupiny anisakidů parazitujících lachtany kalifornské
Mořští savci jsou v dnešní době velice zranitelní celou řadu nepříznivých vlivů v důsledku lidských aktivit, od vyrušování lidmi a náhodných ulovení, až po záměrný lov. Zároveň čelí riziku řady nebezpečných onemocnění, která přispívají k úmrtí těchto živočichů. Lachtani jsou například ohrožování parazitickými hlísticemi, kdy se k nim přidají další nepříznivé faktory, jako je znečištění, oteplování, otravy prostředí nebo nedostatek stravy ve spojitosti s jevem El Niño, tak může být infekce hlísticemi pro lachtany fatální.
Somayeh Rasouli-Dogaheh z Přírodovědecké fakulty Jihočeské univerzity a její kolegové v mezinárodním výzkumném týmu prozkoumali pět lachtanů kalifornských, 1 dospělou samici a 4 mláďat, kteří uhynuli během rehabilitace v záchranném centru Marine Mammal Care Center Los Angeles. Podle pitev byla hlavní příčinou úmrtí lachtanů rozsáhlá multisystémová infekce parazity, spojená s předešlou podvýživou. Badatelé se zaměřili na léze vyvolané hlísticemi ze skupiny anisakidů. Každou odhalenou hlístici identifikovali do taxonu pomocí morfologických i molekulárních znaků. Pomocí fylogenetické analýzy založené na mitochondriálním genu COII.
Anisakidy z uhynulých lachtanů vědci díky analýzám přiřadili do tří skupin, které odpovídají rodům Anisakis, Contracaecum a Pseudoterranova. Nejčastěji byly objeveny hlístice taxonů Contracaecum ogmorhini sensu lato (55,36% všech jedinců), následované taxony Anisakis pegreffii (23,21%) a Pseudoterranova azarasi (17,86%). Autoři studie rovněž zjistili, že tyto taxony nejsou geneticky diferencované na vnitrodruhové úrovni. Také určili, že se rod Contracaecum odštěpil v období jury, asi před 176 miliony let, zatímco rod Anisakis se odštěpil od zbývajícího rodu Pseudoterranova asi před 86 miliony let, tedy v období křídy.
Kontakt: Somayeh Rasouli-Dogaheh (somaye.rasooli1990 at gmail.com)
