Dramatický ústup domorodých jazyků a tradičních znalostí biologie na Papui-Nové Guineji, jazykově nejbohatší zemi světa
Lidstvo hovoří více než 7 000 jazyky. Většina jazyků má jen nevelké počty mluvčích a nejvíc to platí pro jazyky v tropických oblastech. Papua-Nová Guinea (PNG) je s devíti miliony lidí a 850 jazyky lingvisticky nejbohatší zemí světa. Alfred Kik, papuánský doktorand Přírodovědecké fakulty Jihočeské univerzity, otestoval se svými spolupracovníky vice než 6 000 středoškoláků z PNG hovořících 392 jazyky a zjistil nečekaně výrazný pokles jejich jazykových schopností: jenom 58 % studentů (ve srovnání s 91 % jejich rodičů) hovoří plynně některým z domorodých jazyků.
Místní jazyky jsou nahrazovány Tok Pisin, kreolštinou odvozenou z angličtiny a sloužící na PNG jako lingua franca, a angličtinou, tedy jazykem školní výuky. K tomuto trendu přispívá rostoucí počet smíšených manželství, kde každý rodič hovoří jiným domorodým jazykem, jakož i změna životního stylu, spojená zejména s urbanizací. Klesající jazykové znalosti doprovází i eroze tradičních dovedností včetně lovu, rybolovu, pěstování plodin, stavby domu z pralesních materiálů a užívání léčivých rostlin, jakož i čarodějnictví. Úpadek jazyků tak vede i ke ztrátě tradičních znalostí rostlin a živočichů tropického lesa.
Dotazníky ze 30 středních škol ukázaly, jak se právě tyto školy staly výjimečnými ohnisky jazykové rozmanitosti. Rekordním případem je gymnázium v městě Lae, kde 381 studentů hovoří 126 jazyky. Jenom zhruba třetina studentů mluví stejným domorodým jazykem jako jejich nejlepší kamarád ve škole. Přátelství tak vznikají téměř bez ohledu na jazykovou identitu, což může v budoucnu vést i k nárůstu jazykově smíšených manželství, a tedy dalšímu poklesu domorodých jazyků.
Pokud se dva náhodní obyvatelé Papui-Nové Guineje setkají, hovoří stejným jazykem jen v jednom případě ze sta, což činí domorodé jazyky nepraktickými pro širší komunikaci. Přesto velká většina studentů (88 %) plánuje své děti domorodý jazyk naučit, více pro jeho kulturní význam než z praktických pohnutek. Tento postoj je klíčový pro přežití novoguinejských jazyků, ale střetává se se silnými protitlaky, neboť významné faktory přispívající ke ztrátě jazyků (vzdělání, tržní ekonomika, dopravní sítě, urbanizace) jsou současnou společností podporovány a ceněny, na PNG i jinde.
